Anatomie plnicího pera

… jsetli pak víte, kdo stojí za sestrojením prvního plnicího pera? Byť prvotní zmínky o mechanismu svým charakterem podobném plnicímu peru pochází už z 10. století, vynález pera se zásobníkem na inkoust v podobě blízké té dnešní se přisuzuje geniálnimu renesančnímu malíři, sochaři, spisovateli, hudebníkovi, architektu, přírodovědci, konstruktéru, vynálezci a snad jenom Bůh ví, kým vším kromě toho, Leonardo Da Vinci ještě je…

 

Plnicí pero, tak jak ho známe dnes, se skládá s několika komponent. Pojďme si je společně ve zkratce představit. Zatímco hrot a plnič (anglicky jim říkáme nib a feed) jsou součásti, kterými se inkoust ze zásobníku kontrolovaně dostává na papír, úchop (section nebo grip) je obvykle nejkratší část plnicího pera, za který pero během psaní svýráme palcem a prsty ruky (ideálně pouze jedné:-). Takže pokud se Vám s perem nepíše dobře, dostatečně pohodlně, pokud unavuje Vaši ruku, může za to velice často právě úchop nevhodný pro Vaši ruku. Jedná se proto o obzvlášť důležitou část celé konstrukce pera. Pak tu máme násadku, část jemným závitem spojenou s úchopem, ve svých útrobách ukrývající a chránící plnicí mechanismus pera. Posledním prvkem je víčko (cap), který chrání hrot před mechanickým poškozením a také před zaschnutím plniče. Všechny tyto části dohromady tvoří tělo plnicího pera.